NUTIL, Petr. Rozum v nerozumné době. O falešných představách, iluzích a předsudcích. Praha: Grada Publishing, 2020
Čtenářsky přístupná kniha plná citátů a odkazů na jiné autory (Junga, Zimbarda, Haidta, Roslinga, Koukolíka, Kahnemana…). Pro toho, komu nevadí chaotické podání a absence systematiky, se dobře čte. Autor drží neutrální pozici a tu a tam umí píchnout i do hnízda racionálních „optimisticko kosmopolitních techno-revolucionářů“ (str. 144), kterým mohou publikace tohoto typu posloužit jako imaginární střelivo z kanónů racionality.
Tedy, pokud chcete lehčí čtení a „výcuc“ z výše jmenovaných autorů (a mnoha dalších autorů převáženě ze sociální psychologie), nabízí Nutil skvělou kompilační čítanku (v dobrém slova smyslu) doplněnou o vlastní originální doplňky a postřehy, jakož i o aktualizaci o české prostředí.
Výborně jsou jeho „Útržky se sociální psychologie“ na str. 145. Jeden z mnoha: „Odolnost vůči přesvědčování je nejvyšší, pokud jedinec svůj postoj oznámí veřejně a pokud je tento postoj mírně napaden, což způsobí jeho další upevnění“.
Skvělý je také jeden „superútržek" - totiž shrnutí známé Roslingovy knihy Faktomluva – Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět a proč je věci lepší, než vypadají. Pro případ, že by se vám nechtěl číst Roslingův originál (ale snad vás na něj Nutil spíš naláká svým komentovaným výběrem), stačí přečíst str. 150 – 168. Autor v těchto pasážích shrnuje deset Roslingem formulovaných problematických instinktů, kterými se snažíme myšlenkově uchopit náš svět: instinkt propasti (sklon k černobílému vidění), instinkt negativity (vidíme více to černé), instinkt lineárnosti (očekávání, že křivka vývoje bude pokračovat), instinkt strachu (evoluční filtr dramaticky zveličuje potenciální rizika), instinkt zkreslení velikosti (nesprávné posouzení osamocených údajů), instinkty zobecnění, instinkt osudovosti (sklon žít v jasně vymezených morálních a myšlenkových maticích a oslepovat se tím, že věci vidíme jako neměnné a jednou provždy dané), instinkt jedné perspektivy (jednostranně vyprofilovaný pohled na svět), instinkt obviňování (sklon najít viníka, personalizace problémů) a instinkt urgentnosti (který dobře známe z marketingu).
Na str. 175 Nutil cituje Junga, na kterého pak navazuje vlastními postřehy: „Lidstvo, ať si toho je vědomo, nebo ne, stále stojí na hranici oněch věcí, které samo koná, a přece neovládá. Celý svět chce mír a celý svět zbrojí do války podle axiomu „chceš-li mír, připravuj válku“. …(…) největší nebezpečí, jež nás ohrožuje, pochází z nedozírnosti psychické reakce. Rozumní a rozvážní lidé proti již odedávna chápali, že vnější historické podmínky jakéhokoliv druhu tvoří pouze podněty ke skutečným nebezpečím ohrožujícím život, totiž k politickou-sociálním bludným systémům, které je nutno chápat nikoliv kauzálně jako nutné následky vnějších podmínek, nýbrž (i) jako rozhodnutí nevědomí.“. A k Jungovi pak Nutil dodává faktory, jež stojí za zvážení: „- Lidé zacházejí s myšlenkami jako s majetkem a je těžké se s nimi rozloučit. – Obvykle s omezenými informacemi, které máme, zacházíme tak, že jako by byly vším podstatným, co je třeba znát. – Vynakládáme obvykle větší snahu na to, abychom jako správní vypadali, než na to, abychom správní skutečně byli“.
A to, že je nová Nutilova kniha opravdu výběrem skvělých citátů (ale nejen tím), prokazuje třeba tento „výstřižek“ od sociálního psychologa Jonathana Haidta (str. 164): „… kroužíme kolem posvátných hodnot a pak sdílíme tytéž dodatečně vykonstruované argumenty, jež mají ozřejmit, proč máme pravdu my a ne ti druzí. Myslíme si, že ta druhá strana je slepá vůči pravdě, logice, vědě a zdravému rozumu. Jenže ve skutečnosti byste člověka, který by neoslepl ve chvíli, kdy hovoří o tom, co považuje za posvátné, hledali marně.“
Nejsilnější je ale kniha tam, kde autor opouští políčka osázená jinými a píše třeba o své vlastní niterné zkušenosti s depresí a „terapeutickou" působením Junga (str. 95): „Skrze některé osobní události v mém životě - a následně jeho myšlenky - jsem dospěl k něčemu, co považuji za důležité a obecně podceňované. Totiž že samotný rozum nestačí. Prošel jsem si obdobím, které pro mě znamenalo dobu nepříliš dobrovolných osobních proměn, vnitřních i vnějších. To mě pootočilo o dost jiným směrem, než jakým jsem do té doby šel. A jsem za to vlastně rád. Odhalily se mi totiž věci o mně samém, o kterých jsem neměl tušení, ale i to, jak často jsem se mýlil ve svých až příliš rychlých soudech. Získal jsem více pokory, otevřenější mysl a také mnohem větší nejistotu v rozdělování věcí na bílé a černé".
Autorů blog najdete tady.
Thank you for rating this article.