20240919 070533

Od ledna 2023 byla do českého spotřebitelského práva zavedena nová informační povinnost týkající se slev, resp. jejich prezentace spotřebitelům. Dle § 12a zákona na ochranu spotřebitele musí informace o slevě z ceny výrobku (pokud nejde o výrobky podléhající rychlé zkáze či výrobky s krátkou dobrou spotřeby) obsahovat řadu údajů: „informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával a) v době 30 dnů před poskytnutím slevy, b) od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo c) v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně“.

Pravidla tohoto vnitřního srovnávaní (minulých a současných vlastních cen) nejsou českým vynálezem. Ustanovení § 12a zákona o ochraně spotřebitele je transpozicí článku 6a směrnice 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli. Judikatura jiných členských zemí tak může být dobrým vodítkem pro vyjasnění některých sporných otázek (či dobrým námětem pro diskuse).

V SRN je problematika cenového upravena v § 11 Preisangabenverordnung, tj. Nařízení o uvádění cen (PAngV). Obdobně jako v českém právu je v případě slevy vyžadována informace o nejnižší ceně výrobků (v zásadě za posledních 30 dnů).

V SRN jsou na rozdíl od ČR velmi aktivní spotřebitelské spolky a centrály. Jedna z nich iniciovala zajímavý spor, která má přesah i do českého práva. Předmětem diskusí se stala otázka, zda má být vedle základní informace o výši slevy uveden ještě údaj o tom, že původní cena je nejnižší cenou výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Vysvětleno na příkladu převzatém ze stránek České obchodní inspekce, šlo o rozhodnutí mezi těmito variantami:

 akce sleva OI

Spotřebitelé v ČR narazí na oba způsoby; někteří prodejce jsou informačně sdílnější a spotřebitelům „vysvětlují“ povahu původní ceny, jiní na tuto charakteristiku rezignují a volí minimalistické řešení.

Vrchní zemský soud (Oberlandesgericht, OLG) v Hamburku se k této otázce vyjádřil v usnesení ze dne 12. 12: 2022 (sp. zn. 3 W 38/22).

Podstata sporu byla následující:

Žalovaná inzerovala své zboží na internetu za cenu 3,99 EUR. K tomu přidala přeškrtnutou cenu „4,99 € (sleva 20,04 %)“, která odpovídala zákonu (tj. nejnižší ceně za posledních 30 dní).

Žalobkyně, Sdružení pro hospodářskou soutěž, to nepovažovala za dostatečné, neboť  podle ní § 11 PAngV stanoví rozsáhlejší informační povinnost. Spotřebitelům by se podle žalobkyně mělo dostat vysvětlení o tom, že přeškrtnutá cena je nejvýhodnější cenou za posledních 30 dní. Absence této charakteristiky má být porušením zákonné úpravy (§ 11 PAngV).

Vrchní zemský soud dospěl ale k jinému závěru. Podle něj j z § 11 PAngV plyne pouze povinnost zajistit, aby byla uvedena nejvýhodnější cena za posledních 30 dní. Žádná další bližší charakteristika z úpravy neplyne. Účelem § 11 PAngV je zlepšit informovanost spotřebitelů v případech, kdy je snížení ceny prezentováno v reklamě. Úprava má zejména zabránit tomu, aby jako referenční hodnoty snížení z cen, které nikdy předtím nebyly účtovány nebo byly „takticky“ zvýšeny na krátkou dobu před „slevou“ (tzv. Pseudo-Rabattwerbung). Důvodová zpráva podle OLG navíc výslovně stanoví povinnost uvádět dodatečnou charakteristiku pouze v případě, že z označení ceny není zřejmé, že přeškrtnutá cena je cenou referenční (v důsledku jiných údajů, např. i dalších cenových údajů). Podle OLG není nutné uvádět další explicitní informace o povaze ceny.

Tento závěr je rozumný a odpovídá smyslu a účelu právní úpravy. Žádné další bližší charakteristiky (např. slovy „cena, za kterou byl výrobek nabízen a prodáván bezprostředně před poskytnutím slevy“), uváděny být nemusí. Pokud je však podnikatel uvede způsobem, který odpovídá obsahem i formou právní úpravě, jde o nepodstatnou doplňkovou fakultativní informaci.

Podobný závěr plyne z rozhodnutí LG Düsseldorf ze dne 11.11. 2022, sp. zn. 38 O 144/22. i zde soud dospěl k závěru, že ačkoli při oznámení snížení ceny podle § 11 odst. 1 PAngV musí být uvedena nejnižší celková cena, nemusí být jako taková výslovně označena (pokud je snížení ceny pro průměrného spotřebitele jako takové rozpoznatelné a spotřebitel může bez velkého rozvažování rozpoznat souvislosti díky procentuálnímu vyjádření nebo nové, levnější ceně).

Situace ovšem není tak jednoznačná. Na výše uvedené navazuje další otázka: jak „stará“ vlastně může být „stará“ cena? Může být např. starší než 6 měsíců?

V zákoně na ochranu spotřebitele je situace jasná u postupných slev. Příkladem může být následující situace:

Výrobek je nabízen od 1. 9. za 400,- Kč. Obchod poskytne slevy, celkem ve třech vlnách (vždy o 40,- Kč), např. ke dni 12. 9., 24. 9. a konečně pak 7. 8. kdy je výrobek nabízen za 280,- Kč.  V další „superslevě“ je pak nabízen od 12. 9. za 275,- Kč. Jako referenční cena pro výpočet slevy zde neplatí nejnižší cena za 30 dnů (museli bychom vycházet z ceny 280,- Kč a sleva by tak „byla“ jen 5,- Kč). Jako referenční cena zde ale platí úplně původní cena, od níž započalo kontinuální snižování („v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy“). Podmínkou tohoto postupu ovšem je, že prodávající slevu z ceny postupně zvyšuje (bez přerušení krátkodobým zdražením).

Výše uvedený příklad byl ohraničen relativně krátkým časovým úsekem. Jak tomu ale bude u uvádění cen, za které bylo zboží nabízeno třeba před 7 měsíci? Lze ji v reklamě či nabídce využít?

Dle rozhodnutí Vrchního zemského soudu Norimberku ze dne 19. 12. 2023 (sp. zn. 3 U 2007/23) je přípustná reklama s původní cenou, byť tato nebyla reálně účtována více než 6 měsíců. Takový postup podle soudu nespadá pod § 11 odst. 1 PAngV, neboť delikt spočívá v klamání o aktuálnosti původní ceny, a nikoliv v pouhém neuvedení zákonem požadovaných informací.

Uvedení i jiné ceny (než ze zákonné 30 denní lhůty) bude v rozporu s právem pouze tehdy, pokud by spotřebitel mohl dospět k mylnému závěru o datu, ke kterému byla uvedená cena účtována. Toto riziko však podle soudu nehrozí – za příklad soud udává oděvní průmysl, v němž se stávající zboží po uvedení nové kolekce prodává za nižší cenu i delší dobu - a to až do vyprodání zásob.

Senát neakceptoval argument, že zejména v případě časově omezených akcí spotřebitel předpokládá, že „původní cena“ je cena účtovaná bezprostředně před akcí a že aktuální cena začala platit teprve nedávno:

„Zákonodárce v § 11 odst. 1 PAngV vyjádřil, že spotřebitel je obecně dostatečně informován o posledním vývoji cen, pokud je zveřejněna nejnižší cena za posledních 30 dní. Spotřebitel tak může rozpoznat, zda v posledních 30 dnech došlo ke změně, či nikoliv, tj. zda je snížení ceny aktuální, nebo bylo provedeno před delší dobou. Spotřebitel pak může vyvodit závěr, že snížení nebylo provedeno pouze v důsledku aktuální časově omezené akce, ale existovalo již nezávisle na ní. Pokud se spotřebitel zajímá o podrobnosti, může a musí se dotazovat; nelze však po zadavateli reklamy požadovat, aby informace v reklamě uváděl.“

Thank you for rating this article.