HESSE, H. Siddhártha

HESSE, Hermann. Siddhártha: indická báseň. Vyd. 3. (ve Vyšehradu 2). Přeložil Miloš ČERNÝ. Praha: Vyšehrad, 1995. ISBN 80-7021-148-2.

(str. 34) Nenáleží mi posuzovat život jiného člověka! Jenom za sebe, je sám za sebe musím soudit, musím rozhodovat, musím odmítat. Ó Vznešený, my šramanové hledáme vysvobození z pout vlastního já. Kdybych byl ale jedním ze tvých učedníků, ó Vznešený, bojím se, že by se mi mohlo stát, že by jen zdánlivě, jen klamně našlo mé já klid a vykoupení, že by ve skutečnosti žilo dál a rostlo, protože bych pak samu nauku, své následování, svou lásku k tobě, společenství mnichů učinil svým vlastním já!

(str. 121) “Když někdo něco hledá,” řekl Siddhártha, “snadno se stane, že jeho zraky vidí jen tu věc, kterou hledá, že nedokáže nic najít, nic do sebe vpustit, protože stále myslí jen na to hledané, protože má jeden cíl, protože je tímto cílem posedlý. Hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená: být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl. Ty ctihodný, jsi možná skutečně hledač, protože pospíchaje za svým cílem, nevidíš mnohé, co ti leží před očima.”

(str. 123) Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možno ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se ji nelze. To bylo to, co jsem už jako mladík vícekrát tušil, co mne odpuzovalo od učitelů. Dospěl jsem k jedné myšlence, Góvindo, kterou budeš rovněž považovat za žert nebo za pošetilost, ale která je mou nejlepší myšlenkou. Zní takto: Opak každé pravdy je stejně pravdivý! Totiž tak: Pravdu je možno vyslovit a odít slovy jenom tehdy, je-li jednostranná. Jednostranné je všechno, co může být myšlenkami myšleno a slovy řečeno, to všechno je jednostranné, vše polovičaté, všechno postrádá celistvost, zaokrouhlenost, jednotu.