C.G. Jung. Přítomnost a budoucnost. Přeložil Karel PLOCEK. Brno: Nadační fond Holar, 2019
Stále aktuální kniha. Jungovy dobové kulisy táborů "kapitalismu" a "komunismu" stačí jen trochu aktualizovat o rozdělení do menších minitáborů, aniž by se na Zeitgeistu - osudovém nedostatku sebepoznání a neznalosti či podceňování sil našeho nevědomí - něco zásadního změnilo.
Podle Junga je náboženství (krom jiného) také „pečlivé dbaní a braní v úvahu určitých neviditelných faktorů“ – jde o instinktivní chování, které nás provází celou lidskou historií se svými obřady a magií. Současně Jung vidí paralelu mezi diktátorským státem s „rozumářskými osvětáři“, který zcela přehlíží psychologické účinky, a prázdnotou a formalismem křesťanských masových křtů: „Jak lze snadno vidět, je „společenství“ nezbytnou pomůckou k organizaci mas, a proto dvojsečným mečem. Tak jako sčítání nul nikdy nedá jedničku, odpovídá i hodnota nějakého společenství duchovnímu a morálnímu průměru individuí, jež jsou v něm zahrnuta. Proto nelze od společenství očekávat žádný účinek, který by překračoval účinek sugesce prostředí, totiž skutečnou a zásadní změnu jednotlivců, a to ani v dobrém, ani ve špatném smyslu. Takové účinky lze očekávat jen při osobním střetávání člověka s člověkem, nikoliv však od komunistických nebo křesťanských masových křtů, které se vnitřního člověka nedotýkají. (…) Ideál společenství vystavuje svůj účet bez hostinského, to znamená, že přehlíží jednotlivce, který nakonec ohlásí své nároky“ (str. 26).
Podobně podle působí vyloučení psychologických funkcí z vědomí: „Jestliže se ztratí nějaká člověku přirozená funkce, tj. je vyloučena z vědomí a záměrné činnosti, vznikne nějaká všeobecná porucha. Je proto zcela přirozené, že s vítězstvím bohyně rozumu (Déesse Raison) nastává všeobecná neurotizace moderního člověka, to jest disociace osobnosti analogicky nynějšímu rozštěpení světa. (…) A tak jako klasický neurotik je nevědomý ohledně druhé strany sebe sama, svého stínu, tak je tomu i u normálního jednotlivce, který vidí jako neurotik svůj stín na bližním, resp. na lidech na druhé straně velkého příkopu. Stalo se dokonce politickým a sociálním úkolem prohlašovat kapitalismus jednoho a komunismus druhého za vzájemného ďábla, aby se znovu pohled fascinoval tím, co je vnější, a byl odvrácen od nitra jednotlivce“ (str. 55).
Nevědomí se pak projevuje neurotizací: „Oživení nevědomých fantazií je proces, jenž souvisí se špatnou situací vědomí. Kdyby tomu tak nebylo, byly by fantazie normálně produkovány a neměla by pak za následek žádné neurotické poruchy vědomí“ (str. 56).
Zvláště závažné je to u neznalosti stínu (str. 70): „Naše filozofie se nestará o otázku, zda ten druhý člověk v nás, jenž jsme prozatím označovali jen pejorativem „stín“, je s našimi vědomými plány a záměry srozuměn. Zřejmě ještě vůbec neví, že člověk má skutečný stín, jehož existence je založena na jemu vlastní instinktivní přirozenosti. Tato dynamika, jakož i obrazový svět instinktů tvoří apriorní skutečnost, kterou by si nikdo neměl dovolat přehlížet, aniž riskuje nebezpečné následky. Znásilňování nebo zanedbávání instinktu má nepříjemné následky fyziologického i psychologického rázu, k jejichž odstranění se v první řadě přivolává lékařská pomoc“.
K síle numinozních zážitků a jejich efektu píše Jung mj. toto (str. 76): „Že existují náboženské zážitky, nemusí už být dokazováno. Vždy však zůstane otázkou, zda to, co lidská metafyzika a teologie nazývají Bůh či bohové, tvoří také skutečně základ těchto zkušeností. Tato otázka je vlastně zbytečná a odpovídá si sama subjektivně uchvacující a přesvědčivou numinozitou zážitku. Kdo něco takového prožije, je uchvácen, a proto vůbec není s to rozpřádat o tom neplodné metafyzické nebo noeticko-teoretické úvahy. To nejnepochybnější s sebou přináší svou jistotu a nepochybnost nepotřebuje žádné antropomorfní důkazy“.
A závěrem velké životní téma každého z nás - stažení projekcí, k tomu Jung píše mj. toto (str. 85) „… nic nepodporuje porozumění a sblížení více, jako když jsou staženy vzájemné projekce. Tato nutná korektura vyžaduje sebekritiku, neboť nelze druhému nařídit, aby nahlédl své projekce. On je přece jako takové nerozpoznává, stejně tak málo, jako to děláme my sami. Předsudek a iluzi můžeme rozpoznat jen tehdy, když jsme na základě všeobecného psychologického vědění vůbec připraveni pochybovat o bezpodmínečné správnosti svých domněnek a srovnat je s pečlivě a svědomitě s objektivními fakty“.
Veškeré citace z C.G. Jung. Přítomnost a budoucnost. Přeložil Karel PLOCEK. Brno: Nadační fond Holar, 2019.
Thank you for rating this article.