V rozhodnutí ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. I ZR 96/13 německý nejvyšší soud (BGH) posuzoval přípustnost reklamní akce - nabídky slevy 2 € za každou jedničku na školním vysvědčení. Toto rozhodnutí je zajímavé i v kontextu české úpravy, neboť ta vychází ze stejného základu jako německá -  ze směrnice o nekalých obchodních praktikách. Direktiva mj. zakazuje začlenit ro reklamy přímé nabádání „určené dětem, aby si inzerované produkty koupily nebo aby přesvědčily své rodiče nebo jiné dospělé, aby jim je koupili".

Německé soudy posuzovaly soulad reklamní reklamní akce s předpisy o nekalé soutěži, konkrétně s požadavky č. 28 přílohy k § 3 Abs. 3 UWG (zákona o nekalé soutěži). Ve směrnici o nekalých obchodních praktikách jej najdeme v č. 28 Přílohy této Směrnice). U nás je proto tato problematika řešena obdobně - jen nikoliv v rámci právní úpravy nekalé soutěže v OZ, nýbrž v zákoně na ochranu spotřebitele, konkrétně v jeho Příloze č. 2. Zde se mj. zakazuje praktika, která „prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu", 

Skutkový stav

Žalovaný inzeroval formou tiskové reklamy zvláštní slevovou akci, jejíž podstata byla velmi jednoduchá:  z kupní ceny se odečtou  2 € za každou jedničku na školním vysvědčení kupujícího. V reklamě bylo jasně uvedeno, že se sleva vztahuje na veškerý nabízený sortiment obchodu. Žalobcem byla právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů (konkrétně Bundesverband der Verbraucherzentralen). Ten reklamu považoval za nekalou, neboť oslovené školáky nepřípustným způsobem vyzývá ke koupi a navíc zneužívá jejich obchodní nezkušenosti. 

BGH: Reklama není nekalá, neboť chybí souvislost s konkrétním produktem

BGH dovodil, že reklama neobsahuje výzvu ke koupi konkrétního výrobku (ve smyslu § 3 odst. 2 UWG). Všeobecná akce, která se vztahuje na kompletní sortiment, znemožňuje proto reklamu kvalifikovat a reprobovat jako nekalou. BGH dále - stejně jako odvolací soud - odmítnul argumentaci, že by snad mělo jít o nekalou reklamu i podle § 4 č. 1 a 2 UWG. Eurokonformní výklad těchto předpisů (ve světle č. Art. 8 a 9 Směrnice 2005/29/EG o nekalých obchodních praktikách) vede k závěru, že oslovené školou povinné děti nejsou neadekvátně ovlivněny  nevěcným sdělením; rovněž tak není zneužívána jejich nezkušenost. 

 

Thank you for rating this article.