V rozsudku ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. I ZR 34/12 německý nejvyšší soud (BGH) posuzoval, zda je z hlediska právní úpravy nekalých obchodních praktik přípustná reklama v online hře "Runes of Magic". Reklamní sdělení obsahovalo odkaz na stránky, na kterých je možné zakoupit virtuální příslušenství do dané hry.
Skutkový stav
Předmětem posouzení bylo následující sdělení v online hře Runes of Magic:
„Pimp deinen Charakter-Woche. Ist Dein Charakter bereit für kommende Abenteuer und entsprechend gerüstet? Es warten tausende von Gefahren in der weiten Welt von Taborea auf Dich und Deinen Charakter. Ohne die entsprechende Vorbereitung kann die nächste Ecke im Dungeon der letzte Schritt gewesen sein. Diese Woche hast Du erneut die Chance Deinen Charakter aufzumotzen! Schnapp Dir die günstige Gelegenheit und verpasse Deiner Rüstung & Waffen das gewisse ‚Etwas‘! Von Montag, den 20. April 17:00 bis Freitag, den 24. April 17:00 hast du die Chance, Deinen Charakter aufzuwerten!“
V mém pracovním překladu: „Vypaste si svou postavu - akce týdne. Je Tvoje postava dostatečně připravena a vybavena na nadcházející dobrodružství? V rozlehlém světě Taborea na Tebe a Tvoji postavu čekají tisíce nebezpečí. Bez řádné přípravy by za každým dalším rohem v Dungeon mohl následovat Tvůj poslední krok. Tento týden máš další šanci vylepšit svou postavu! Využij této skvělé příležitosti a dodej své zbroji a zbraním „něco“ navíc! Od pondělí 20. dubna 17:00 do pátku 24. dubna 17:00 máš šanci vylepšit svou postavu!"
Po kliknutí na příslušný link se otevřela internetová stránka, na které bylo možno zakoupit různé produkty (výzbroj) pro online hru „Runes of Magic“. Zatímco samotná instalace hry byla zdarma, pořízení uvedených virtuálních předmětů bylo možné pouze za úplatu.
BGH: Taktéž link je přímá nákupní výzva
Německé soudy posuzovaly soulad tohoto sdělení s předpisy o nekalé soutěži, konkrétně s požadavky č. 28 přílohy k § 3 Abs. 3 UWG (zákona o nekalé soutěži). Jde o ustanovení, které vychází ze směrnice o nekalých obchodních praktikách (č. 28 Přílohy Směrnice). U nás je proto tato problematika řešena obdobně - jen nikoliv v rámci právní úpravy nekalé soutěže v OZ, nýbrž v zákoně na ochranu spotřebitele, konkrétně v jeho Příloze č. 2. Zde se mj. zakazuje praktika, která „prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu".
První senát BGH v tomto sdělení shledal rozpor s bodem 28 Přílohy k § 3 odst. 3 UWG. Podle něj šlo o cíleně zaměřenou výzvu ke koupi (BGH přitom neřešil spornou otázku, zda se dětmi rozumí všechny nezletilé děti či pouze ty, která jsou mladší čtrnácti let).
Výzva k pořízení virtuálních předmětů totiž podle soudců mířila také na děti mladší 14 let. V odůvodnění se zdůrazňuje celkový kontext reklamního sdělení a zejména přímé oslovení ve druhé osobě čísla jednotného (vulgo: tykání), dále pak převážně dětské výrazivo a obvyklé anglicismy. Zejména to „tykání" bylo následně ironizováno v řadě komentářů a stalo se tak trochu právnickým memem - na něm však rozhodnutí opravdu nestojí.
Předchozí instance věc viděly jinak - díky odkazu totiž měl chybět atributut "přímého nabádání produktu" („produktbezogene unmittelbare Aufforderung“). BGH mj. i díky imperativu „Skoč po výhodné nabídce" („Schnapp Dir die günstige Gelegenheit“) sdělení chápal jako přímou nákupní výzvu.
Ve světle rozhodnutí I ZR 96/13 - Sleva 2 € za jedničku na vysvědčení je zajímavé, že BGH nevyžadoval bezprostřední kontext s konkrétním zbožím - „unmittelbaren Aufforderung“ (bezprostřední výzva) ve smyslu č. 28 Přílohy k § 3 odst. 3 UWG byla dle soudu dána i v případě, že na zboží se odkazuje abstraktním odkazem na kompletní nabízený sortiment.
Dětští hráči, kteří byli uvedeným sdělením osloveni, museli dle BGH díky celkové kontextu jednoznačně pochopit, že výzva směřuje k úplatnému nabytí „výzbroje". Na tomto faktu nic nemění skutečnost, že nabízené zboží bylo dostupné nikoliv přímo, ale až na stránkách, na které odkazoval aktivní link. Separace konkrétní nabídky od abstraktně formulovaného apelu podle BGH byla vlastně nezdařeným pokusem o vyhovění požadavkům UWG (č. 28 Přílohy), které zakazuje přímou prodejní výzvu. BGH se tímto striktním výkladem snaží předejít nebezpečí obcházení zákona - tím, že inzerovaný produkt bude nabízen „nepřímo" - formou odkazů. BGH tak brání tomu, aby rozdíl mezi „přímým" a „nepřímým" nabádáním činil jen několik milisekund (které zabere kliknutí na odkaz).
Thank you for rating this article.