Zákaz fotografování v muzeu

Koncem minulého roku rozhodoval německý Bundesgerichtshof (ve věci I ZR 104/17) o tom, zda mohou muzea zakázat svým návštěvníkům fotografování. Spor byl veden mezi Reiss-Engelhornovým muzeem v Mannheimu (resp. městem Mannheim jako zřizovatelem) a Wikipedia Fondaution (a její německou dcerou).  Jeden z návštěvníků nerespektoval piktogramy ani cedulky zapovídající pořizování fotografií a záznámů a fotografie, které v rozporu s těmito zákazy pořídil, publikoval pro širokou veřejnost na Wikimedia Commons. Kromě toho stejným způsobem uveřejnil fotografie z katalogů muzea. Důvodem sporu byla mj. fotografie podobizny Richarda Wagnera z roku 1886.

Stručné shrnutí závěrů:

1. Povaha vztahu mezi návštěvníkem a provozovatelem muzea

Podle BGH návštěvník uzavírá s muzeem „Besichtigungsvertrag“ (smlouvu o prohlídce), která patří mezi předběžné vedlejší smlouvy, jež se samy o sobě nedotýkají závaznosti hlavní smlouvy ("Bezüglich des Hauptvertrages nicht bindende vorläufige Verträge"). Smlouva o prohlídce se uzavírá předložením vstupenky (resp. jejím znehodnocením) a vstupem do prostor.Součástí smlouvy o prohlídce byla podle BGH i obchodní podmínka (AGB) o zákazu fotografování v prostorách muzea ujednaná mj. na základě piktogramů. Tato podmínka není podle soudu ani překvapivá, ani nápadně nevýhodná, a obstojí tedy v rámci materiálního testu.

Část sporných fotografií pořídil uživatel sám, v rozporu se zákazem sjednaným v obchodních podmínkách. K otázce, zda je součástí práv vlastníka i případný zákaz fotografování, se BGH již vyjadřoval. Zmínit lze např. rozhodnutí Sanssouci I, kde rozlišoval mezi tím, zda byly fotografie pořízen v rámci příslušného areálu (pak je součástí práv vlastníka i možnost omezení či úplný zákaz fotografování) nebo zda bylo fotografováno "přes plot" - k tomu srov.  Sanssouci II) - dobré shrnutí k "Sanssouci" ze třeba v Legal Tribune Online. V posuzovaném případě je tato otázka ("za plotem či před ním?") bezpředmětná, protože všechny fotografie byly pořízeny buď převzetím z katalogu muzea nebo návštěvníkem v prostorách muzea.

2. Autorskoprávní ochrana fotografií (starších) obrazů

Část fotografií byla pořízena v roce 1992 zaměstnancem muzea. BGH se zabýval tím, zda jsou fotografie děl z fondů muzea autorskoprávně chráněna, neboť se svou povahou blíží spíše technicky nenáročnému skenu (jakkoliv je u fotografie potřeba více technické dovednosti, než u relativně bezduchého skenování). Soud dospěl k závěru, že fotografie naplňují znaky autorkého díla v souladu s § 72 Abs. 1 Satz 1 Urheberrechtsgesetz (UrhG) a jejich originalita je dána volbou osvětlení, výřezem, úhlem snímání.

Pokud by šlo o čistě technické rozmoženiny, platí závěry BGH ve věci Bibel-Reproduktion (rozsudek ze dne 8. 11. 1989, I ZR 14/88).

Je otázkou, do jaké míry jde BGH proti zájmu na digitalizaci kulturního dědictví. Rozhodnutí je zatím příliš čerstvé, aby nalezlo odezvu v odborných publikacích, rozruch ovšem vzbudilo značný (Tagespiegel jej čtenářům podal pod titulkem "Umění v bunkru"). Pro muzea v SRN je výsledek sporu pozitivní - prodej katalogů představuje významný zdroj jejich příjmů. Zda je tento zájem v kolizi či v souladu s posláním muzea a jeho společenským významem (viz např. Směrnice mezinárodní muzejní rady ICOM) bude jistě předmětem dalších diskusí.

Ty začaly samozřejmě už před vydáním rozsudku BGH, viz např. články Thomase Hartmanna, Ellen Eullerové či Klimpel/Racka (vše v němčině).