Po moc

Přesně to nebudeme vědět nikdy, ale za významnou částí právních předpisů bude postoj, který lze ve zkratce podat takto: „Já vím, co je pro tebe to nejlepší a všechno to dělám jen pro tvoje dobro.“ Je to postoj nápravců světa konajících vždy jen s tím nejlepším svědomím.

Náprava světa - v jakékoliv podobě - má v sobě jedno těžko odolatelné lákadlo. Moc. Komfortní, rozptylující, paliativní moc, která je omluvou případných chyb a která dokonale vyživuje hladové ego nápravce (a také vše, co se na něj přilepilo).

Napravovat své bližní a žádat od nich naplnění vlastních ambicí je podstatně pohodlnější než vyžadovat totéž od sebe. Prvním lákadlem napravující moci je pohodlí (to ale bývá obvykle první obětí tam, kde chce nápravce zesílit apel na okolí svým doslova strhujícím příkladem).

Moc také příjemně rozptyluje. Nápravce tento náročný program vytěžuje natolik, že mu nezbývá sil na konfrontaci s neuspokojivým stavem jeho vnitřního světa (kam by jinak musel zaměřit vlastní úsilí).

Bolesti z vlastní nedostatečnosti a pocity viny za nesplnění ideálu nápravce zmírňuje tak, že je zuřivě promítá na druhé. Svůj vlastní odraz v zrcadle vidět nechce. Tím nevidí ani to, že všichni jsou rovnocenní hráči v dramatu, kterému říkáme realita.

Domnělé slabosti druhých jsou mu pak záminkou k pohrdání a nikoliv zdrojem soucitu. Jsou-li spojeny - a ony zpravidla jsou spojeny - s bolestí z vlastní (ale také jen domnělé) nedokonalosti, nevyhnutelně míří k jedinému možnému závěru: to okolí potřebuje napravit, ne já.

Náprava světa dává také určitou imunitu. Dokonce i úplným začátečníkům: na autoškolu se přeci také netroubí. Vystoupáme-li ve svých abstraktních konstrukcích dostatečně vysoko, už ani neucítíme kouř z hranic, které jsme ve snaze o nápravu světa zapálili (sirkami, které jsme s jistotou náměsíčníka našli ve smetí před vlastním prahem).

Nářek obětí se stává neslyšným, neboť špunty do uší jsou v povinné výbavě každého idealistického programu: “Of all tyrannies, a tyranny sincerely exercised for the good of its victims may be the most oppressive. It would be better to live under robber barons than under omnipotent moral busybodies. The robber baron's cruelty may sometimes sleep, his cupidity may at some point be satiated; but those who torment us for our own good will torment us without end for they do so with the approval of their own conscience. ” (C.S. Lewis, God in the Dock: Essays on Theology, Making of Modern Theology).

Zastavit na kluzké cestě nápravců nás přitom může upřímné zodpovězení dvou jednoduchých otázek: Když vyrážím zachránit svět, jdu pomoci, nebo po moci? A kdo se takto ptá?

----

Pozn. Příspěvek byl publikován jako editorial: KOTÁSEK, Josef. Editorial. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2018, č. 2, s. 197-198. [cit. 2018-09-07]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/9462.