Anne Ancelin Schützenbergerová v knize „Bolest mých předků mě provází. Transgenerační přenos v terapii“[1] píše o zvláštní zkušenosti, kterou učinila jako terapeutka v tuniském Maghrebu.

Setkala se zde s rodinou, ve které se rodily samé dcery. Šestá z nich dostala jméno Delenda: Delenda není arabské jméno, nýbrž latinské slovo. Pochází ze známého výroku nebo kletby Catona staršího, Carthago delenda est (Kartágo musí být zničeno).

Podle autorky „už po dva tisíce let v oblasti Kartága platí, že pokud nějaký měšťan či vesničan má ´dost dcer´, pojmenuje v záchvatu vzteku poslední narozenou dceru Delenda: dívčí pohlaví bude zničeno. Ani Delendě, ani jejímu potomstvu, ani jiným dcerám se nic zlého nestane. Ale série dcer bude ukončena a narodí se chlapci. Je to tradice, která v této oblasti přetrvává více než dva tisíce let.“

Překvapila mě ta jistota autorky, že se „ani Delendě, ani jejím u potomstvu, ani jiným dcerám nic zlého nestane“. Možná to je tím prostředím, kde se patriarchální zaříkávadla nezpochybňují, ale i na úrovni viditelného mi hned přišla otázka: Jaké to je, jmenovat se Delenda nebo přijít na svět jako žena po sestře tohoto jména - a zjistit skutečný význam slova „Delenda"? Co v té chvíli umře v duši děvčátka; umře a přitom není pohřbeno?

arab girl g85262edce 640

Básník Ocean Vuong ve své nádherné knize Na Zemi jsme na okamžik nádherní[2] píše o něčem podobném, jen z jiné lokality, z Vietnamu: „… ve vesnici (…) se často ten nejmenší nebo nejslabší ze stáda, jako jsem byl já, pojmenovávají podle těch nejzavrženíhodnějších věcí: běs, podvrženec, prasečí rypák, opičisko, volská hlava, parchant – přičemž pejsek patřil k těm něžnějším. Zemí se totiž potulovali zlí duchové a hledali zdravé, krásné děti. Pokud by však zaslechli, jak někdo volá k večeři jakousi odpornou a strašnou věc, tomu domu by se vyhnuli a dítě ušetřili. Výrazem lásky tím pádem bylo pojmenovat milovanou věc po něčem tak bezcenném, že ji všichni nechali na pokoji – a naživu. Jméno, lehké jako vzduch, může být také štítem“.

Obě kolektivní pověry vypadají směšně, ale nefungují snad nejméně z poloviny? Pravděpodobnost, že se narodí chlapec je vyšší než 50% (chlapců se rodí více než dívek a až kmotřička Smrt, která u mužů koná rychleji, poměry nejprve srovná a později zcela převáží ve prospěch žen). A co teprve vietnamské zaříkávadlo!? Úspěch téměř 100%!

Vybírat pohlaví potomka či jej chránit před zlými duchy pouhým slovem nám většinou připadá směšné. Právníci ale o kouzelné moci slov vědí své. Jména, kterým nálepkujeme osoby a věci, mají sílu měnit svět kolem nás, a to ani nemusíme mít sklony k mystice či pověrám.

Kuriozní příklad moci slov přinesl Kiju Jung a jeho kolegové, když se snažil přijít na kloub tomu, proč v případě bouře o identické intenzitě zabíjejí hurikány, které nesou ženské jméno, více lidí než ty s mužským jménem (pojmenování hurikánů se střídá náhodně podle pohlaví)[3]. Podle autorů prý totiž lidé vnímají hurikány s mužským jménem podvědomě závažněji (rizikověji, agresivněji) a s vyšší pravděpodobností se tak řídí příkazem k evakuaci[4].

Právníkům nemusíme připomínat, že podobné gender biased expectations lze využít (či zneužít) při argumentaci např. v rámci tvorby „ilustrativních“ příkladů.

Řada právníků také v rámci argumentace (vědomě i podvědomě) využívá tzv. primingu. Pojem pochází z psychologie, resp. marketingu, a označuje skutečnost, že člověka ovlivňuje (mj. právě i slovní) předchozí podnět: zvláště to platí tehdy, pokud je první dojem emočně podbarvený. I tu nejbanálnější událost či jev lze podat různými způsoby vzbuzujícími odlišné reakce čtenáře či diváka, které pak ovlivňují a predestinují jeho další uvažování.

Skvělý (protože jednoduchý) příklad dává Daniel Kahneman[5] ve způsobu, jak můžeme podat informaci o výsledku fotbalového utkání mezi Itálií a Francií. Sdělení „Itálie prohrála“ či „Francie vyhrála“ popisují logicky zcela shodný výsledek, mají však úplně odlišný význam z pohledu emočních reakcí posluchačů a následného vnímání dalších informací. Využití primingu v právní argumentaci se dnes věnuje řada autorů[6] a těším se na podobné příspěvky v českém prostředí.

Manipulativní potenciál slov je nám právníkům důvěrně známý i bez odborné literatury. Nasávali jsme jej bezděčně od prvního týdne našeho studia. Příklady toho, jak „právnická“ slova upravují či zastírají realitu, která se za nimi skrývá, najdeme v textu zákonů.

A tak pachatel trestného činu není odsouzen do vězení, ale ukládá se mu trest „odnětí svobody“. Tresty pro mladistvé spadají pod institut „ochranného opatření“ a nejsou tedy koncipovány jako „trest“ (zeptejte se však dotyčného mladistvého, jak svůj pobyt vnímá). Zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje mj. likvidaci volně žijících ptáků, stanoví však výjimky a možnost zabíjení ptáctva skrývá pod zlověstně znějícím eufemismem „odchylný postup“ (který zároveň pokrývá i další méně invazivní zásahy do života ptactva, což ještě více kašíruje neradostnou skutečnost schovanou za úřednickým výrazem bez chuti a zápachu).

Snad nejvíce se práce právníka blíží čarování, jakmile se objeví kouzelné formulky v latině. Psaný ale i mluvený projev řady právníků zdobí latinské pojmy a citáty, mnohdy bez překladu. To vůbec nevadí, primárním cílem dlouhých latinských citátů totiž není předat obsah, přinést nějaké věcné sdělení, kdepak, cílem je vzbudit či potvrdit dojem expertízy slovy, které dávno před námi podobně nábožně přeříkaly desetitisíce právníků. Na něco podobného narazíme u satanistických hororů, kde oběti posedlé ďáblem z nějakého neznámého důvodu přechází hlubokým hlasem do plynné latiny, čímž sice značně klesá srozumitelnost pro běžného diváka, nijak to však neoslabuje působivost scény, naopak.

Kolikrát nám to právnické čarování nevyjde a my pak reagujeme s naštváním či smířením tuniského otce, kterému se narodila sedmá dcera. Někdy nám to vyjde, ale pak bychom neměli podléhat iluzi, že svým slovem dokážeme cokoliv – třeba zahnat zlé duchy. Je možné, že osud si prostě šel svou vlastní cestou a nenechal si do toho nikým mluvit říkankami. 

Ostatně je tu daleko silnější magie než ta, která používá slov: magie mlčení.

 

___________________________________________________________

[1] ANCELIN SCHÜTZENBERGER, Anne. Bolest mých předků mě provází: transgenerační přenos v terapii. Přeložil Kateřina BODNÁROVÁ. Praha: Portál, 2021. Spektrum (Portál).

[2] VUONG, Ocean. Na Zemi jsme na okamžik nádherní. Přeložil Martin SVĚTLÍK. V Praze: Vyšehrad, 2021. Světová próza (Vyšehrad).

[3] JUNG, K., Shavitt, S., Viswanathan, M., Hilbe, J. B. Female hurricanes are deadlier than male hurricans, https://doi.org/10.1073/pnas.1402786111, dostupný zde: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.1402786111. Závěry studie nejsou ovšem přijímány všeobecně (srov. související odkazy na výše uvedených stránkách PNAS).

[4] ŠEDÝ, Jiří. Kritické myšlení. Praha: Galén, 2021, s. 79.

[5] KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. Brno: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. s. 363.

[6] Srov. zejména STANCHI, K. M., The Power of Priming in Legal Advocacy: Using the Science of First Impressions to Persuade the Reader (2010). Scholarly Works. 1247 a literaturu uvedenou v BERGER, L. L. STANCHI, K. M. Legal persuasion. A rhetorical approach to the science. Routledge, 2017. s. 112. Dostupný na: https://scholars.law.unlv.edu/facpub/1247

 

Úvodní obrázek od Yuri z Pixabay. Obrázek dívky od Souzane B z Pixabay.

Thank you for rating this article.